Jemností k Mohutnosti

O snech toho bylo napsáno opravdu hodně, od odborných statí až ke starým snářům různé úrovně a kvality. Problémem zůstává, že spánek zabírá zhruba třetinu našich životů, takže zdůvodnění potřeby spánku jako pouhého restartu mozku je dnes již neobhajitelné, hloupé a chudé. Jsou lidé, kteří žijí takovým způsobem síťového vyprázdnění, že nemusí spát vůbec, anebo jen zřídkakdy. Je to nakonec podobné jako obživa pránou. Společnost na to, obecně, není úplně připravená. 

V minulosti jsem otevřel několik odborných knih, také několik internetových příspěvků o lucidním snění, a nakonec byl vždy rozčarován. Velkým úskalím je snaha o zobecňování, naroubování svého poznání ohledně spánku a snění na celé lidstvo jako takové, přitom každý má právo mentálně se pohybovat tam, kam patří, a způsobem, jakým žije a uvažuje. Zrovna v případě spánkových stavů, dle mého, většina obecných modelů selhává. 

Při snaze o jakési obecné poznání jsem se pokusil přečíst Výklad snů Sigmunda Freuda. Po několika desítkách stránek jsem knihu odložil, nějak jsem těm dedukcím nerozuměl a celé to na mě působilo, že se Freud snažil sestoupit ke všemožným, temným proudům světa, u čehož já nemusím být (knihy jsou většinou sami o sobě živé, proto je dobré otevřít se dílu, kterému vy sami chcete). Po nějakém čase jsem zkusil Jungovu Červenou knihou. Bylo to podobné, zvláště s ohledem k filosofickým přesahům, které nemají takovou sílu. Alespoň od toho krátkého setkání s Jungem vím, proč mají samotní psychologové s Jungem problém. Psycholog si potřebuje na člověka sáhnout, obrazně řečeno, na projevy jeho psýchy, na emoce, na vnitřní proudy vycházející na povrch lidských dějů, ovšem s nehmatatelným nevědomým je to problém. Snad proto vznikla transpersonální psychologie jako zvláštní obor, do hloubky rozvíjený Prof. Grofem, který napsal opravdu mnoho kvalitních knih. Některé jsem přečetl, takže před úctyhodným panem Grofem smekám!  

Tak co tedy dál? Jak s typologií? Co s propojenými světy šamanského transu, kde se zcela stírají hranice mezi spánkovým sněním a mimosmyslovým zážitkem? Jak odolat novodobým vizionářům, kteří nás za pár tisícovek naučí lucidně snít a pak cestovat po celém vesmíru? Snáře, kartářky, novodobí vizionáři, koučové, různorodí radílci. 

Domnívám se, že kauzální věda s kognitivním prokazováním nemá a nebude mít pro vnitřní svět spánkového stavu žádné příhodné kategorie ani obhájitelné definice. Proto se často osvícení, akademicky vzdělání lidé vydali starší cestou sestupu do mentálního podvědomí. Těchto osvícenců přibývá, ať je to zmiňovaný Stanislav Grof nebo Lída Chrášťanská, Patricie Anzari a další. U Patricie jsem se zúčastnil před mnoha lety meditačního pobytu v krásném prostředí Rynartic. Mohu doporučit.

Já osobně tedy mohu psát o snech pouze z mé vlastní zkušenosti. Nakonec co jiného v tomto případě, že? Zřejmě nejdůležitějším aspektem v případě každonočního umírání do svého podvědomí i nevědomí, tedy do jemnohmotného světa, je to, že nás spánek spojuje s Mentálním světem, tj. se světem bez tvaru a času. Co to znamená? Spánek může být aktivní přípravou pro přechod do jemnohmotného světa. Někdy jsme ve spánku vnitřně bezbranní. Když tedy ve spánku prožíváme nějaké strachy, tak to svědčí o naší reálné slabosti, která nakonec vyjde najevo i po přechodu do jemnohmotného světa, samozřejmě s překračujícím duševním strachem a možným vlastním odcizením. To je nutné si uvědomit a posilovat svou vnitřní, mentální odolnost! O to nakonec jde, dění ve spánku je učitelským procesem přípravy na budoucnost, anebo léčbou dějů minulých. Jsme-li slabí ve spánku, budeme i v mentálním, jemnohmotném světě.

Co se týká typologie, nevím, zda byla někdy smysluplně definována a obhájena, tak se tedy pokusím laicky zatřídit své vlastní cesty do vnitřního světa vědomí a všem moudřejším se předem omlouvám, pokud tím kohokoli pohoršuji:

1. Bytí v čistém Mentálním světě - tak nazývám přímé setkání s bytostmi milosti a požehnání. Já měl pouze jeden takový zážitek v době spánku, a to osobní setkání s Kristem. Kristus každý okamžik vstával z truhly, následně opětovně umíral a opět vstával. Pořád dokola. Každé úmrtí bylo za mě, za vyrovnání mých nepravostí, které jsem provedl a občas provádím dál. Kristus po svém zmrtvýchvstání zahrnul pod křídla milosti celé lidstvo, celé. Je to Kristovo bytí trojjedinosti: 1.vladařství, 2.odevzdání se tělu eucharistie, 3.vykupitelství neustálé oběti. Věčně křižovaný a věčně stávající do skonání světa. 
2. Lucidní bytí - výstup nad své spící tělo a následné setkání s bytostmi Mentálního světa. Mě se podobné událo několikrát, někdy jsem měl po takovém mentálním, násilném setkání modřiny, takže jsem ráno musel partnerce lhát o pádu z postele apod. Nejsilnější byla zkušenost se satanem, po kterém jsem se bál dlouhé týdny usnout. Přešel kolem mého lůžka, jedna noha s kopytem mlátila o dřevěnou podlahu. Když se s tou vetchou kápí nahnul nade mě, tak vyřkl: "Mám hlad." Tato bytost obličej nemá a rozhodně to není žádný padlý anděl. Je to stoka a kanalizace našeho opuštění a odtržení se od naší bytnosti, přesto je v tomto případě lítost nad ním samotným zbytečná, na tu on samozřejmě čeká a po zásluze ji odmění, po svém. 
3. Transpersonální zážitek čisté tvarovosti. To byla prostě nádhera. Když si pustíte díl Simpsonových, kde má Homer nebo Líza halušky a lítají ve světě barevných, velikášských tvarů všeho možného, tak přesně to jsem zažil, samozřejmě bez drog a jiných podpůrných látek. Čistý transpersonální zážitek, tak bych to nazval. Bylo to nádherné, zážitek bazální, původní tvarovosti vznikání Světa.
4. Prožitek s bytostmi pramenů. V tomto případě se jedná o bytosti podstaty, snad by je věčný Platon nazval idejemi, ke kterým patří láska, sdílení, původní erotická energie, krása atp. Za mnou tehdy přišla, dokonce se mi to stalo dvakrát, nádherná, vlajícími kadeřemi opředená, světlená bytost něhy a veškeré erotické energie. Nemusím snad vyprávět, v jakém stavu jsem se nacházel po probuzení. Myslím, že mnozí po podobných zkušenostech prahnou, jenže každá mince má dvě strany, jestli si dobře rozumíme.  
5. Prorocké sny. Prorocké sny jsou velmi složitou kategorií, již dávno zavedenou ve Starém zákoně i u jiných starověkých zvěstí. Prorockými sny se umí Stvořitel prolomit do našeho světa, což je nutné brát s nejvyšší pozorností a úctou. Složitost této kategorie zahrnuje pokoru a úctu, správný výklad, nasměřování, odosobnění atp. Prorocké sny jsou jakoby nasměřovány do budoucnosti, přitom jsou určené především přítomnosti. Vždy jsem malinko záviděl těm známým biblickým prorokům. Nicméně zodpovědnost bych nést nechtěl, zvláště v případě Hospodina a jeho spásného dění. Hospodin dokáže být nekompromisní.
6. Bytí se svými blízkými. Jednou za rok za mnou chodívají dva mí blízcí, kteří mě již opustili. Omlouvám se, že nenapíši o koho se jedná. Pokud za vámi chodí blízcí, kteří z tohoto světa již odešli, je nutné něco řešit. Není to úplně v pořádku, že chodí pravidelně byť v různých periodách. Jedno je každopádně jisté, řešení není dobré odkládat a podívat se zpříma a bez výčitek svědomí.
7. Výchovné snění - prožití špatných zážitků, dějů a chování, které nás oslabily a v době spánku, tedy pod/vědomého úmrtí, nás podobné procesy mají znovu upozornit, posílit, vyučit. Podobných snů jsem měl stovky, nakonec jako každý z nás, mě ovšem nikdy podobné apely nepomohly, bohužel.

Myslím, že mnozí z vás by vymysleli další kategorie snů. Spánkový proces nás dostává do stavu mimosmyslového bytí, a o to jde. Někdy jde o ploché zážitky bez hlubšího významu, někdy o mimosmyslové zkušenosti, kterými umíme vládnout, jen se nebát. Pokud proces spánkového dění nevyužíváme, stáváme se zchudlým jedincem. Ve spánku totiž odevzdáváme sebe samého sobě samému. Spánek sestupující k nám samým, do nitra našeho Já, je oživující proces vedoucí nás až k samé podstatě Světa i našeho bytí. A to je přece škoda, takový dar odmítat, nemyslíte?