Cesta Mohutnosti

Představte si přítomný okamžik našeho světa. Buddhisté přirovnávají takový přítomný okamžik k lusknutí dvou prstů, tak rychle odejde bez možnosti zachycení. Nevadí, my si to zkusíme vysvětlit - níže pro představu přikládám pod textem vyobrazení z úžasné knihy Labyrint světa a ráj srdce.

Přítomný "teď okamžik" (dále již TO) si představme jako statickou časoprostorovou placku zahrnující celý svět, tj. všechny bytosti i vztahy mezi nimi. Je samozřejmostí, že i Gaiu bereme jako bytost. V TO jsou všechny kostičky reality, chcete-li atomy, seskládány podle minulých předpokladů - událostí, vztahů, vnitřních pochodů, kterými jsou rodové souvislosti, mentální otisky, minulé životy, dávné zkušenosti, dávná předsevzetí apod. V TO jsou tedy všechny mili kostičky seskládané podle celkem pochopitelných dispozic.

V nezachytitelném čase teď+1 se celá placka světa (chcete-li skutečnosti) povytáhne po časové ose nahoru. Nahoru je samozřejmě obrazné vyjádření, pouze pro představu. V tomto kroku teď+1 se opět všechny kostičky přeskládají podle stejných dispozic, tj. podle TO předpokladů - TO událostí, TO vztahů, TO vnitřních pochodů, kterými jsou rodové souvislosti, mentální otisky, minulé životy, dávné zkušenosti, dávná předsevzetí apod. V každém dalším kroku navazují stejné posloupnosti událostí s milimetrovou přesností. Že to je celkem banální vysvětlení, obraz Vám známý? OK, tak pojďme dál.

Celý ten kolos TO se modifikuje nejen v teď, ale i v zítra, tj. v horizontu teď+1, teď+2, teď+3 až teď+ležatá osma. V teď zítřků jsou kostičky poskládané sice jen v rámci mentálních a energetických obrazů, které se dají pochopitelně číst, nikoli však stávajícími pěti, hliněnými smysly. Další peckou je, že zmíněná mentální a energetická uspořádání kostiček se neustále přestavují o každý "teď" posun po časové ose, takže přesně zachytit budoucnost je vcelku nemožné. Podotýkám, přesně zachytit. Že to je celkem banální vysvětlení, obraz Vám známý? OK, tak pojďme dál. 

A nyní si představte, že placka nepřesně vyobrazující TO se pohybuje pomyslnou osou času nejen nahoru, ale i dolů, tedy v časech teď-1, teď-2 atd. Co to tedy znamená? Že se dá bez problémů reinkarnovat i do minulosti? Dokonce bez toho, abyste museli takový minulý život kopírovat, tj. nepožít své svobodné vůle? Znamená to tedy vstoupit do minulého formátu a změnit jej? Změnit tedy i dispozice všem ostatním? Co však znamená pohyb vzad? Vznik dalších, paralelních, byť hmotných světů? Přesně v duchu Věčného, neustálého návratu do stále stejného života, jak to definoval Friedrich Nietzsche?

Trochu se Vám z toho zamotala hlava? Nedivím se! Můžeme si jednotlivé aspekty rozvést do hlubších podrobností, ale je to asi zbytečné. Celá ta úžasně zkonstruovaná mašinerie je dokonale fungujícím soustrojím, které vymyslel a zkonstruoval velký tvořitel. Různě se přeskládávající kostičky TO reality v pozůstatcích minulého i předpokladech budoucího, reálně jsoucího v minulosti nekonečně možných variant, a také v budoucnosti obdobně nekonečné variability. A co teprve, když přidám další pecku? Co řeknete tomu, když Vám sdělím, že minimálně jedna část reality, tedy i budoucnosti, již dosáhla konce, je tudíž dávno ukončená, tudíž se vytvářejí jen různé varianty TO, vlastně již v minulosti ušlých dějů, a vlastně také v budoucnosti, nikoli však časové, ale pouze prostorově pseudo-časové? Co tomu říkáte nyní? 

Jak si to celé vůbec připodobnit? Pokusím se. Představte si, že na nekonečném stole leží téměř nekonečně mnoho rubikových kostek. Tyto se od sebe liší tím, že každá z nich má jinak nastavené, přeházené, barevné kostičky. Ke každé rubikové kostce přistoupí jedinec, který má u sebe rovněž nekonečně mnoho dalších kostek. První svou kostku odloží na stůl přesně v tom rozložení barevných kostiček, které je na kostce původně ležící na stole, aby mohl přijít někdo jiný po něm a začít skládat jinak. S původní kostkou otočí jednu obrátku, tuto položí na stůl a ponechá jinému jedinci. Vytáhne další svou kostku, která je opět seskládaná dle původní kostky ležící na stole. Touto otočí opět jednou, ale jinak než poprvé. Opět ji odkládá na stůl a vytahuje další svou, vlastní kostku, aby opět otočil jinak. Ke každé odložené kostce přistupuje další jedinec, který postupuje zcela stejně, protože zanechaná kostka zmíněným jedincem je pro něho právě tou původní kostkou. Nekonečně mnoho kostek, nekonečně mnoho kostiček na každé ploše kostky, nekonečně mnoho skládajících jedinců, nekonečně mnoho variant vpřed i vzad. 

Snad se mi to podařilo lépe přiblížit... Vím, je to opravdu, opravdu složité. Nerad někoho uvádím do rozpaků, vůbec to není můj záměr. Jen jsem chtěl tak nějak přiblížit, jak je realita variabilní, ve své struktuře pestrá a neskutečně bohatá. Kdo podobné stvořil, je obdivuhodný Creator. Taková bytost si zasluhuje pozornosti, nemyslíte?