Cesta Mohutnosti

Dnes odpoledne jsem si byl vyčistit hlavu v naší malé, nicméně nádherně opravené sokolovně. Miluji vůni tamního vybavení, dětských sportovců, více jejich nadšených maminek, kterým svým věkem už nevyhovuji. Je to balzám zvláštního organického celku, kterého jsem součástí, nicméně zůstávám sám, a to mi přesně vyhovuje.

Vzpomněl jsem si na událost, která se mi stala v době loňských vánočních svátků. V těchto vánočních dnech přespávaly v sokolovně různé sportovní oddíly, docela tam byl blázinec. Nicméně naše fitko jelo jako vždy naplno. Asi kolem 9hod ranní jsem vtrhl do naší mužské šatny (v tomto případě nikoli pánské) a nečekaně vletěl mezi nahaté pěti šesti leté holčičky. Bratru, bylo jich asi 10 až 15. Většina z nich pobíhala úplně nahá, některá měla kalhotky, jinak nic víc.

Jako slušný chlap, zvláště zblblý soudobou atmosférou všemožných manipulátorů, jsem se rychle otočil a pohotově vypustil: Holky, nebojte, nedívám se! Následovalo: Jééé, my se nestydíme. Jééé, to je v pohodě. Bylo jim to prostě úplně šumák. Nakonec, stejně jako mě. Tak jsem se svlékl do spodního prádla, věci uložil do skříňky, oblékl si oblečení na sport a kráčejíc ven, pokynul jsem nahaté, holčičí drobotině, ať si to užijí. Jééé, děkujeme, znělo tak, jako když tam vůbec nejsem. Holčičky byly tak zabrané do jakési zcela chaotické činnosti, že jsem jim byl úplně fuk.

Víte, z těch malých, nahatých holčiček tryskala taková zvláštní, již identifikovatelná ženskost. Samozřejmě vůbec nesouvisející s tělesnou erotičností. Mám na mysli zvláštní fluidum čisté ženskosti. Dětské bavlněné kalhotky ledabyle položené přes holčičí boky, které budou za nějaký čas objektem rozpačitých pohledů chlapců a mužů (někdy dívek a žen), objektem sexuální žádosti a nakonec třeba mateřských pudů. Ty malé holčičky voněly ženskostí. Byly již ženami každým coulem, i když své ženské poklady budou ještě dlouho skrývat.

Jedno je každopádně jisté, již v tomto věku si k nim můžete přivonět, i když to jsou ještě zatažená poupata. Co z nich ucítíte? Jedna v sobě skrývá krásný, čistý krystal rudého rubínu, zatímco druhá zatmavený, černý morión. Třetí v sobě nese magický labradorit a čtvrtá tvrdý, nehezký, šedo-černý bazalt. To přesně se dá vyvonět, jejich ženské pučící nitro. Ano, souhlasím s vámi, jsou to jen malé holky, život je kolikrát vyhne bůhvíkam. Jenže nezapomeňte, většinou vy sami, jejich vlastní rodiče, z nich můžete vyleštit nádherný blyštivý kámen, byť by to byl pouze nezajímavý bazalt, anebo do ušlechtilého drahokamu vypraskat trhliny a rýhy, které poníží šperkovou kvalitu vašeho drahokamu. S dětmi se to musí umět a také zvládat, zvláště pak když jedno je nutné ošetřovat dlouho a úmorně a k tomu jen jemným sametem, a druhé tvarovat tvrdým, hustým filcem, ještě k tomu značnou silou, aby se zaskvělo ve své kráse. To je panečku alchymie, a v případě malých slečen, které přede mnou pobíhaly nahé, mnohonásobně citlivější.