Rozdvojená duše
Vidoucí má z dětství kamarádku Petru. Tato jeho kamarádka žila dlouhé roky v cizině. Po dlouhých letech se napůl navrátila do vlasti kvůli svým rodičům. Petra porodila dva syny, kteří jsou již dospělí. Má s nimi pohodové, snad doslova fajn vztahy.
Mluvili spolu:
Víš, já mám ráda oba syny. Jsou moc fajn, vlastně se máme všichni rádi. Ale je to divné, s mladším jsme tak zvláštně spojení, jako bychom byli jedna bytost. Co myslí on, myslím také, co cítím já, on stejně. Není to divné?
Vidoucí odpověděl:
Víš, za určitých okolností se dokáže duše při narození rozdělit a narodit se ve dvou, ve zcela výjimečných případech, do vícero lidí. Třeba buddhismus s tím umí dobře pracovat.
Po tomto rozhovoru byl vidoucí asi za týden u své matky, která mu zcela spontánně sdělila, že mluvila na zahradě s mladším synem Petry, a že to je divné, že ji připadalo jako kdyby se setkala s Petrou, stejný způsob mluvy, myšlení, gest atp. Vidoucí syn ji oznámil, že slíbil Petře, že to prověří.
...je to skutečně tak, v případě Petry a jejího mladšího syna se jedná o klasické rozdvojení duše s tím, že časová posloupnost, resp. odstup od narození obou jedinců, nehraje žádnou roli.
