Roční životní cykly
Vždycky jsem se bránil jakémukoli naformátování, které dle mého brání naší svobodné vůli. S takovými formáty pracují různé formy astrologie, tarotu a nakonec i magie. Jsem zcela proti. Ve své knize T.Lobsang Rampa (Třetí oko) například píše, že Buddha zásadně zakazuje astrologii, přitom je to v Tibetu základní pomůcka téměř ke všemu, nejen k vyhledávání významných vtělení. Lamaismus to zdůvodňuje tím, že podobné aktivity nesmí být ryze výdělečné a také tím nelze násilně vstupovat do karmy jednotlivce.
Nedávno jsem pročetl (nikoli přečetl) knihu od Marion Weinstein: Pozitivní magie. Ta kniha je takovou stručnou encyklopedií všeho duchovního, okultního i magického. Určitě je vhodná jako základní propedeutikum pro začátečníky, kteří jsou okouzleni vším skrytým a tajemným. Nicméně já v ní našel docela zajímavou myšlenku, kterou s vámi musím sdílet.
Člověk má údajně každý rok rozložený do čtyřech etap, které vždy začínají datem narození a pokračují 12 měsíců opět do data narození. První tři měsíce představují dětství, druhé mládí, třetí produktivní věk a čtvrté stáří. Když jsem se tedy narodil v březnu, tak do června si nesu dětství, do září mládí, do prosince produktivní věk a do března stáří. Do června se tedy chovám jako jelito, do září jako mistr světa, do prosince jsem solidním chlapem a do března rozvážným a moudrým mužem.
Víte, jelikož je to úplné novum, tak mi stálo za to, popřemýšlet nad tím. Každé jaro zhruba do června mám problém s řečí. Mám to od nepaměti. Moje máma mi sdělila, že to mám od dětství. Jeden večer jsme prý byli sami doma, otec pracoval na noční směně ve fabrice a k nám přišel její opilý známý, který dostal nápad, zašpásovat si. Matka jej vyhnala ode dveří a když to nepomohlo, vytáhla na něho v afektu nůž. Samozřejmě to dopadlo dobře, k násilí nedošlo. Údajně jsem byl svědkem celé scény, v mém útlém dětství. Od té doby vždy na jaře logopedický problém, pak mám až do března dalšího roku pokoj.
Jestli to tak funguje, co by to znamenalo? Pro každého z nás? Vážná rozhodnutí ponechat na druhá dvě období? Dovolenkovat třeba v prvních dvou obdobích? Jít na výběrové řízení do nové práce v druhých dvou obdobích? Že to vše není jednoduché, že jsme svázáni celoročním programem práce, rodiny, různými zájmy a dalšími povinnostmi? No jo, co je pak důležitější? Vy sami, anebo síť kterou žijete? Kterou i vy živíte? A co si tu svou zasíťovanost přiohnout podle sebe, podle svých potřeb? Co myslíte, půjde to?
Ještě vám pro zasmání přikládám úryvek z knihy T.Lobsanga Rampy, Třetí oko. Je to úryvek z Tibetu z oslavy Nového roku, kdy byl mladý, přesto již velmi uznávaný lama Lobsang uvnitř obří, pohybující se podoby Buddhy, ve které statečně pochodoval ve slavnostním, novoročním průvodu. Je to vážně legrace...
