Roční životní cykly
Vždycky jsem se bránil jakémukoli naformátování, které dle mého brání naší svobodné vůli. S takovými formáty pracují různé formy astrologie, tarotu a nakonec i magie. Jsem zcela proti. Ve své knize T.Lobsang Rampa (Třetí oko) například píše, že Buddha zásadně zakazuje astrologii, přitom je to v Tibetu základní pomůcka téměř ke všemu, nejen k vyhledávání významných vtělení. Lamaismus to zdůvodňuje tím, že podobné aktivity nesmí být ryze výdělečné a také tím nelze násilně vstupovat do karmy jednotlivce.
Nedávno jsem pročetl (nikoli přečetl) knihu od Marion Weinstein: Pozitivní magie. Ta kniha je takovou stručnou encyklopedií všeho duchovního, okultního i magického. Určitě je vhodná jako základní propedeutikum pro začátečníky, kteří jsou okouzleni vším skrytým a tajemným. Nicméně já v ní našel docela zajímavou myšlenku, kterou s vámi musím sdílet.
Člověk má údajně každý rok rozložený do čtyřech etap, které vždy začínají datem narození a pokračují 12 měsíců opět do data narození. První tři měsíce představují dětství, druhé mládí, třetí produktivní věk a čtvrté stáří. Když jsem se tedy narodil v březnu, tak do června si nesu dětství, do září mládí, do prosince produktivní věk a do března stáří. Do června se tedy chovám jako jelito, do září jako mistr světa, do prosince jsem solidním chlapem a do března rozvážným a moudrým mužem.
Víte, jelikož je to úplné novum, tak mi stálo za to, popřemýšlet nad tím. Každé jaro zhruba do června mám problém s řečí, tj. se zadrháváním. Mám to od nepaměti. Moje máma mi sdělila, že to mám od dětství. Jeden večer jsme byli sami doma, otec pracoval na noční směně ve fabrice a k nám přišel její opilý známý, který dostal nápad, zašpásovat si. Matka jej vyhnala ode dveří a když to nepomohlo, vytáhla na něho v afektu nůž. Máma je takový drsoň, pokud se dostane do úzkých. Údajně jsem byl svědkem celé scény. Stalo se to v mém dětství. Od té doby vždy na jaře zadrhávám, pak mám až do března dalšího roku pokoj.
V této souvislosti mě napadla další věc. Do mé poslední firmy, ve které nyní pracuji, jsem nastoupil po úspěchu v opravdu drsném výběrovém řízení, které se konalo na konci listopadu, tedy ke konci mého produktivního věku, řečeno zmíněným ročním cyklem. Co když bych neuspěl v prvních šesti měsících, tj. v dětském a mladickém období cyklu? Ještě se podívám na svůj životopis, kdy jsem měnil zaměstnání, protože vždy jsem "šel" přes výběrová řízení, někdy docela náročná.
Jestli to tak funguje, co by to znamenalo? Pro každého z nás? Vážná rozhodnutí ponechat na druhá dvě období? Dovolenkovat v prvních dvou obdobích? Že to není jednoduché, že jsme svázáni celoročním blázincem v práci, rodině, různými zájmy a dalšími povinnostmi? No jo, co je pak důležitější? Vy sami, anebo síť kterou žijete? Kterou i vy živíte? A co si tu svou zasíťovanost přiohnout podle svých daností? Co myslíte, půjde to?
Ještě vám pro zasmání přikládám úryvek z knihy T.Lobsanga Rampy, Třetí oko. Je to úryvek z Tibetu z oslavy Nového roku, kdy byl mladý, přesto již velmi uznávaný lama Lobsang uvnitř obří, pohybující se podoby Buddhy, ve které statečně pochodoval ve slavnostním, novoročním průvodu. Je to vážně legrace...
