Jak fungují léčitelé
V poslední době jsem přečetl, občas nedočetl, několik knih o léčitelích. Předesílám, některé z nich jsou naprosto fantastické, v dobrém slova smyslu, některé méně "napínavé" a některé obyčejné až nudné:
- Zdeněk Rejdák: Páter František Ferda
- Jan Mikolášek: Paměti přírodního léčitele (film "Šarlatán")
- Jaroslav Hofman: Zpráva o léčiteli z Batňovic
- Angelika Selina Braun: Taguarí
- Kyriacos C.Markides: Strovoloský mág
Z výše uvedeného seznamu je vidět, že jde o docela slušnou kolekci osobních výpovědí. Knihy jsem vypsal záměrně pro vaší inspiraci.
Většina schopných jedinců - léčitelů - měla opravdu nelehký osud. Páter Ferda byl v nemilosti u představitelů tehdejší komunistické moci stejně jako u katolické vrchnosti. Často si stěžoval na lidi z města, kteří jeho doporučení nedodržovali a v určitých periodách se k němu vraceli, zbytečně. Taguarí jako první bílý šaman v Kolumbii skončil po mnohaleté, útrpné přípravě v pralese jako rádce a léčitel pro všechny, kdy dokonce hledal vhodného kupce pro domorodce, který neměl komu prodat svůj unavený bicykl.
Já osobně jsem některé knihy musel po přečtení několika málo stránek odložit. Ti lidé měli značné schopnosti, bez debat, byli vyhlášení a v určitých obdobích velmi uznávaní, bez pochyb, nicméně ve skutečnosti neměli dobrou energii, a to prohlašují s vědomím, že většinou pomáhali nemocným lidem nezištně. Často se tonoucí stébla chytá a když nepomůže klasická, alopatická léčba, zbyde už jen ten podivný léčitel.
Negativní energii cítím intuitivně, tzn. většinou mi není při čtení dobře, takže knihu musím odložit, a věřte mi, tento můj vnitřní barometr funguje zcela jistotně, to vám může potvrdit nejen BB. Faktem zůstává, že většina velkých a opravdu velmi schopných léčitelů skončila špatně, což také o něčem svědčí. Proč asi? A kdo to vůbec dopustil, když tolika lidem pomohli? Skutečně pomohli? A pozor, nikdo z nich si na Ježíše, obětníka nejvyššího, nikdy nehrál.
Víte, snad mne napadá podstatná věc - pověření. Pokud chci někomu pomoci, což já činím skrze automatickou kresbu, vždy se musím zeptat, zda mohu, zda mohu zasáhnout. Pokud nemohu, nesmím a ani se neptám proč. Je v tom paradoxně velký kus respektu k osudu, často zvolenému osudu konkrétního jedince. Vezměte si vrcholového sportovce, jasného, budoucího mistra světa, který přikáže svému osobnímu trenérovi, aby ho dva roky před vrcholem jeho kariéry, Olympiádou, doslova sedřel z kůže. Po nějaké době únavy a stresu z tréninku hodlá onen svěřenec zvolnit, vždyť ono to přece půjde nějak samo, takový talent. Jeho osobní trenér, který ho zná nejlépe, nepovolí. Jenže ejhle, kolem stadionu se sune trenérská konkurence přesvědčující onoho sportovce, že tolik makat nemusí, že stačí mnohem méně, že je taková zátěž vlastně nelidská. Za několik let, po neúspěšném zakončení neúspěšné kariéry, bude zmíněný sportovec nenávidět toho druhého a stydět se před tím prvním, skutečným trenérem. Důvod: Jeho cíl byl jasný, být ten NEJ na světě. Měl být nejlepší a chtěl být nejlepší. Platí tedy zlaté pravidlo: Opakovaní příště při dvojnásobném úsilí, platí se pak 2x, poté 4x a tak pořád nekonečnou řadou dál a dál.
Léčitelé by měli mít vždy oprávnění. Rádoby chytrý argument, no jo, kdyby oprávnění neměli, tak by pomoct nemohli, neobstojí. Sami dobře víte, jakou člověk dokáže vládnout silou a jakou mocnou energií. Je to velké rozhodnutí i odvaha, zároveň respekt k druhému člověku, stanovit si: Mám a mohu, jsem zadán v okýnku jeho přítomného okamžiku, anebo ne a nemám tam co dělat? Nezapomeňte, že se někteří lidé rodí urovnávat a vyplácet staré dluhy, a že jsou tedy těmi sportovci, kteří si vytýčili jasný, byť značně obtížný, téměř je samé zničující cíl. V jejich případě je ulehčení, byť dobře míněné, ztrátou. Nakonec, vzpomeňte na Ježíše z Nazareta, který nepřišel léčit, ale uzdravovat (zachraňovat), a který se často s uzdravenými loučil slovy: "Jdi a nehřeš více". Co to znamená? Co myslíte?
- "Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře." (Matouš 5,25-26)
Prosím, nezmylte se. Někdy tím svým protivníkem můžete být vy sami, o to je to horší a urputnější.
