Jak bojovat s rakovinou?
Víte, o rakovině se toho opravdu hodně namluví i napíše. Snad právě proto, že tento novodobý smrťák obnáší často nesnesitelnou a obtížnou léčbu. Můj nejlepší kamarád, který je již po smrti, rakovinu zvládl před 15-ti lety s pomocí lékařů a chemoterapie. Byl to opravdový drsoň, a když mi on volal ve 2 hod ráno, že "leze po zdi", tak ta chemka musela hodně bolet. Nakonec našel řešení. V noci, když to na něho přišlo, cvičil do zešílení s jednoručkami, anebo celou noc chodil Českou Lípou.
Druhý můj kamarád umřel na svou třetí rakovinu. Ano, čtete správně, dvě zvládl, třetí už ne. Nakonec, s jeho životním stylem odejít v 70ti letech, byl navýsost výkon par excellence. Nevzdával to do poslední chvíle, žil totiž pro svého sportovně nadaného vnuka. Ale těch cigaret, piv a kořalky, to jste neviděli. Jen ty cigarety si neodpustil ani v době léčby.
Dnes vyšel článek o tom, že bývalý fotbalový brankář Mikloško odmítl léčbu rakoviny chemoterapií. Víte, já si nikdy nedovolím o podobné nemoci cokoli soudit, protože nejsem lékař ani Jarda Dušek. Jen chci k tomu panu Mikloškovi říci, že mám podobně smýšlejícího, výborného kamaráda, se kterým se velmi dobře znám od roku 85. Výborný člověk, super sportovec i čestný regionální politik. Příští rok mu bude 72 let. Před chvilkou jsem našel jeho datum narození... proto mi vždycky připadal malinko nesvůj, vždyť se narodil kousek za rybami.
S tímto kamarádem, sportovcem, jsem se naposledy setkal před dvěma lety, rozprávěli jsme spolu dobré dvě hodiny. Po těch dlouhých letech jsem jej poprvé viděl úplně v pohodě, bez jeho profesní sešněrovanosti. Prozradil mi, že mu před lety zjistili rakovinu, a že ji prostě neléčí. Chce žít svým životem a když to přijde, tak to přijde, řečeno velmi smířlivě. Pro mne bylo takové prohlášení nepředstavitelné, zvláště s ohledem na jeho profesní i bohatý osobní život. Ten chlap byl vždycky o tři žebříky sociální i intelektuální úrovně výše než já, obyčejný kluk z vesnice. Proto mé překvapení tak obyčejným a smířlivým sebepřijetím. Že prý má občas opakující se bolesti, které se dají vydržet, zatím prý nenastupují tak často. Své tělo jako bývalý výkonnostní sportovec zná, tak uvidí. A že prý už pracuje jen na půl úvazku. A že prý ani nechodí na pravidelné lékařské kontroly.
Víte, já si nikdy nedovolím o rakovině cokoli soudit, protože nejsem lékař ani Jarda Dušek. Jen jsem zmínil zkušenost s osobním příběhem mého blízkého člověka. Třeba jste se s podobným stylem a řešením také setkali. A nakonec, není vnitřní boj s touto nemocí tím nejhorším? Samozřejmě vím, že mnoho lidí nerado slyší to ošuntělé klišé: Smířit se se sebou samým. Přesto ruku na srdce, s kým prvním máme takovou pohanu smrťákem jménem rakovina řešit než se sebou samým? Vlastně mě napadá, kdo se nebojí takový životní zlom řešit nejdříve v sobě samém, se sebou samým, má z půli vyhráno a to rozhodně není málo!
