Fascinace
Božský Platón přišel s poznáním idejí. Dodnes se vedou závažné akademické disputace, jak ideje pojmout, pochopit, neřkuli poznat. Vysoce odborné, filosofické disputace.
Vidoucí nabízí rychlou metodu poznání, jak uchopit (poznat) jednu z idejí, a to fascinaci. Jen pro pořádek, důrazně upozorňuje, že fascinace není obdivem, schvalováním, adorováním, tzn. nepředstavuje žádné jiné přívlastky. Pamatujte na to!
Pokud se tedy odevzdáte ideji fascinace, jste fascinováni:
- Krásou přírody i splaškovou, smrdutou vodou.
- Dělníky vycházejícími z fabriky i pobouřeným lidem se zaťatými pěstmi na náměstí.
- Krásou narozeného dítěte i brutální, promyšlenou vraždou.
- Radostnou pospolitostí lidí v účasti na městské slavnosti i násilnostmi na frontové linii.
- Promyšleností vesmírné stanice i fungujícím elektrickým křeslem.
- Hojností jídla a pití i hladomorem sužovaným místům Země.
- Výstupem na úchvatný alpský velikán i hrůzou činné sopky.
- Nádhernou, blankytně modrou pláží i ničivou silou tsunami.
- Dary Ducha svatého i ďáblovou silou a mocí.
- Vytrénovaným sportovcem v cílové pásce Ironmana i nemocným žebrákem v jeho posledním tažení.
Že se Vám takto fascinace nezamlouvá? V jakém smyslu? Že si ji představuje jinak? Po svém? A nedostali jste se malinko do kouta? Do svého vlastního kouta? A myslíte, že to ideu jako takovou zajímá? Do jaké míry je svět idejí pro nás a do jaké míry my pro něj? I když, ruku na srdce, existují vůbec nějaké míry?
