Jemností k Mohutnosti

Buddha na Zemi nikdy nežil, což vůbec neznamená, že příběh o něm je nepravdou. Dokonce ani jeho vznešený příběh není pouhou archetypální story. Buddhův obraz je příběhem sebepoznání, který se dá pochopit poznáním zaznamenaným v Hegelově díle Fenomenologie ducha. Tam je klíč k Buddhově příběhu. Jelikož Buddha nežil, není také buddhismus náboženstvím, ale cestou poznání. Na rozdíl od mnoha náboženstvích, které jsou především cestou víry. Faktem je, že buddhisté jsou fajn lidi.

Ježíš s titulem Kristus na Zemi žil, a to v několikerém vtělení. Několikrát teda znamená ve stejné době. Měl a má takovou moc, že žil na vícero místech naráz. Samozřejmě nejvýznamnějším vtělením byla Palestina, pak Indie, zajisté míst bylo více. Že to je nemožné? A pročpak? Nejsou vůbec ojedinělé případy vícenásobného vtělení jedné osoby (nerad používám pojem duše). Psal jsem již o kamarádce z našeho městečka, která se vtělila do Petry a zároveň do svého mladšího syna Péti. Legrační je, snad jsem o tom také psal, že moje mámina s Péťou rozprávěla několik týdnů zpátky na zahradě, přitom mi sdělila, že vlastně mluvila s Petrou. Stejná gesta, stejná slova, stejné uvnitř. Je to legrační, s Petrou se známe od mala, když jsme chodili do turistického pionýrského oddílu, což je teda drahně let.

Nemá snad Ježíš daleko větší možnosti (nerad používám schopnosti) než Petra? Jeho vtělení bylo násobné, což vůbec, ale vůbec nesnižuje velikost a jedinečnost biblického příběhu. Snad právě naopak. A že povýšení Ježíše vzkříšeným Kristem má nadpozemský význam, je faktem nadmíru velevýznamným, stačí zajít do jakéhokoli kostela.

Ještě jsem si opět dnes ráno ověřil zkušenost z Louvru, o které jsem snad také někde psal, proto se omlouvám, pokud to tak je. Před lety jsme navštívili vznešené muzeum v Louvre. Jako všichni rozumní smrtelníci jsme zavítali do ctěné místnosti Mony Lisy. Mě se nechtělo absolvovat tu nízkou anabázi točení se v hadu mezi naváděcím provazovým zábradlím, tak jsem si stoupl na stranu a opřel se o sloup. Chvilku jsem hleděl na Monu Lisu, když jsem se náhle tím hebkým a něžným vyobrazením dostal za obraz a viděl, proč hledím na neslavnější malířské dílo všech dob. Uvnitř malby, chcete-li za obrazem, je skryta, vlastně není, když je obraz právem nejproslulejší, Panna Maria. Ano, její mateřství a z toho vyvěrající milost jsou vdechnuty do tohoto veledíla. Jak jsem již upozornil, dnes ráno jsem si onu zkušenost znovu ověřil, však víte, je nadmíru dobré psát pravdu, zvlášť když píšete o mocných bytostech Světa. Nebo vy raději používáte "bytostech Světla"? Já o Světle nemohu, páč ještě dávno nedosáhnu...