Cesta Mohutnosti

Když se vydáte z turistického rozcestí Hrabětice - pod Slovankou v Jizerských horách po zelené, turistické značce směrem k Bedřichovu, dojdete po několika desítkách metrů ke Křížku, přičemž od něho doleva, stále po zelené značce, je nádherná louka se dvěma dominantními, žulovými kameny. Ta louka je jak vystřižená z pohádky. Je čistá, úhledná, měkká, podobnou neuvidíte v celých Jizerkách. 

Na louce pobývá muž, který ve 40.letech 19.století v afektu zabil svou milou, ze žárlivosti. Žárlil neoprávněně, mladá, milá žena mu byla vždycky věrná a velmi jej milovala. Jen měla ráda zábavu, hezky se strojila a její boky se nádherně vinuly při tanci s ostatními chasníky. 

Mladý muž pečuje o louku, čeká na svou milou, chce ji uvést na lože lásky a něhy svého toužícího srdce. Tento muž se více než 150 let vidí stále mladíkem, tuší, že dívce ublížil a ve svém věčném čekání na lásku i odpuštění nešetří úsilím ani energií. V jeho případě jsou dvě věci k politování. Zaprvé, dívka se již nikdy nevrátí, sice mu již odpustila, nicméně se také rozhodla, neulehčit mu jeho svízelnou situaci. Zadruhé, tento do sebe mladicky vyhlížející muž ve skutečnosti vypadá zuboženě a staře. Je sešlý časem, vydanou energií i vlastní lží, protože se bál, podívat se na sebe upřímně a bezprostředně. Čeká na něho jediný lék. Někdo odvážný musí před něho postavit zrcadlo, aby se konečně spatřil pravdivě. Pak teprve se může doznat, odsoudit se a také si po dlouhých letech odpustit. Poté louka zpustne, zaroste a nebude ničím zajímavá. Měkkost a hebkost lásky, byť nenaplněné a tragické, odejdou.