Cesta Mohutnosti

V Lužických horách není mnoho zázračných ani léčivých míst, nutno však zmínit, že mnohem více se jich nachází na německé straně. Nevadí. O to více je unikátní úzká pěšinka jdoucí státní hranicí od Strážce místních obyvatel (viz foto), na mapě značený jako Trojhran, směrem k Luži. 

Hraniční hřeben vrcholu Luže od západu směrem k východu, tj. k vrcholu samotné Luže, je posvátným místem přírodních bytostí, o které se již dlouhou dobu nikdo nestará, k velké škodě místních. Úzká hřebenová cestička je místem, které se otevře připraveným. Je to unikátní místo styku dávných kultur i naplnění obyčejných lidských osudů. Na kousku hřebenu od Strážce po nevelkém hřebeni neúřadují vítr ani voda, je to místo čistě přírodních bytostí.

Strážce místních je nevelkou skálou, která je živá. Srdce má velké více než polovinou svého objemu a čeká na své znovu posvěcení. Pokud na to máte schopnosti, můžete s ním mluvit. Jeho síla je stále obrovská, rozkmit jeho těla je až 20cm. Strážce vyučoval místní, původní lid ve znalostech bylin i dalším dovednostem. Když k němu jdete zespoda od červené turistické cesty, spatříte vlevo dole malý převis, pod který se vejde jeden člověk (snad i dva). Pokud v tomto místě, pod Strážcem, přespíte v noci 31.3., splní vám Strážce jedno přání. Je nutné, bohužel, po pravdě napsat, že jakékoli. Strážce v tomto případě nehodnotí ani nesoudí, na jím vyplněné přání se nevztahuje karmický zákon. Strážce stojí mimo zákonodárství.

Pokračováním cesty po úzké pěšince se vejde do nevelkého lesíka suchých stromů, kde vládne bezživotí. Na tomto místě dlí lidé, kteří odevzdali život místním horám. Je to jejich malé území, takže případné sbírání lesních plodů může vést k vážným duševním problémům. Nicméně samotné místo je vlídné a pokud podobná místa s úctou vyhledáváte, budete velmi potěšeni. Dále cestou po pěšině se nachází úzká skalní průrva. Do tohoto místa se nechodí, je to výsostné místo. Kdo si přesto dovolí, pocítí to záhy a nadlouho.

Další, již širší cesta vede k místu, které je ohraničené pěti stromy. Samotné místo svítí, je viditelné. Uvnitř tohoto uzavřeného plácku jsou nádherné, ženské bytosti. Pokud vás vpustí dovnitř, zapějí kolem vás svůj zásvětní tanec plný vůně a nádhery. Když poté otevřete oči, budete mít před sebou 15 červených, jasně svítících, harmonicky uspořádaných bodů. Je to pečeť jejich přítomnosti. Jinak nechtějí být rušené, v případě násilného vniknutí na jejich místo, tj. bez jejich pozvání, se změní na hrůzné harpie, které pak sají životní, lidskou energii. Je dobré být uctivý a zvláště obezřetný. 

Z neznačené cesty se dá jít dále po modré, turistické značce po německé straně. Schází se dolů směrem k Waltersdorfu, kde je hotel i malý, unavený stánek s jídlem a pitím. Na tomto styčném bodě česko-německé hranice je vztyčený sloup v našich národních barvách a znakem lva, který je snad nejkrásnější v celé ČR. Tento sloup září na dálku nádhernými barvami české trikolóry i českým lvem. Nicméně ještě než se sejde k tomuto místu, nachází se nad ním, přesně na konci lyžařské lanovky vyvýšená plošina, u které stojí úzký, temný, dřevěný domek pokrytý zelenou lesní barvou. Nad plošinou se tyčí hrozivá, bazaltová průrva, která původně sloužila jako místo rituálního zasvěcení, později jako obětní místo. Lidé zde byli obětování těm nepravým. Když stojíte na plošině, svým čelem naproti průrvě, brodíte se v černém, roztaveném asfaltu lidského zmaru a utrpení, k tomu se z této taveniny zdvihají desítky paží zatracených lidí. Je to místo smutné a velmi, velmi nešťastné. Je dobré nehrát si na hrdinu a vše ze sebe po odchodu sklepat, byť se vám to může zdát sobecké a necitelné.