Ježíš a ďábel
Ježíš se vrátil od Jordánu naplněn Duchem svatým a ten ho nyní vedl do ústraní na poušť. Pobyl tam čtyřicet dní a po celou tu dobu nic nejedl. Když už byl vyčerpán hladem, přišel k němu ďábel a pokoušel ho: „Jsi-li opravdu Boží Syn, nadělej si chleba z těchto kamenů.“ Ježíš odpověděl: „Je psáno v zákoně: ‚Člověku nestačí k životu jen chléb, ale Boží slovo potřebuje vždycky.‘ “ Potom ďábel v jediném okamžiku odkryl moc a bohatství všech království světa a řekl: „To všechno mi patří a mohu to rozdávat, komu se mi zlíbí. Vzdej mi poctu a všechno to bude tvé.“ Ježíš řekl: „Je psáno, že jedině Boha máme uctívat a jenom jemu se klanět.“ Nakonec ho ještě ďábel vyvedl na ochoz chrámu a řekl: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů. Vždyť je přece psáno, že Bůh přikáže svým andělům, aby tě ochránili, a že tě ponesou na rukou, aby ses nezranil.“ Ježíš na to odpověděl: „Ale je také psáno, že nemáme Boží sliby zneužívat, ani Boha pokoušet.“ Po těchto slovech ho ďábel opustil a čekal na svou další příležitost.
Jak mnozí poznali, přiložil jsem pasáž z Nového zákona, kdo neví, který je součástí Bible. Jedná se o velmi hlubokou, biblickou pasáž. Vůbec se nejedná o hru v pokeru ani o jinou legrandu a také nejde o metaforu nebo jakékoli jiné, typicky biblické podobenství. Jde o závažnou událost svrchovanosti a nicotnosti, bytí a hrané svrchovanosti neexistence. Touto událostí se tvořily dějiny Světa.
Snad právě tato pasáž se více než jakákoli jiná, biblická část, vztahuje k pravdě. Pravda, která vždy byla velkou pojmovou výzvou v rukách mnohých filosofů. Pravdou se zabývali mnozí myslitelé, badatelé, poctiví mystici i blouznivci. Nakonec pravda je hlavním motorem vědy a vůbec celého vědeckého poznání. Pravda je základním atributem kognitivního poznání, definování i způsobu samotné vědeckosti. Proto je věda tak velmi, velmi solidní a ve své podstatě poctivá.
Je velkým problémem současného světa, že dochází k relativizaci pravdy. Snad právě tato situace vládnoucí světem způsobuje nejistotu, podvědomý strach i obavy všeho druhu. Moderní pojetí pravdy jako utěrky každého chytráka na sociálních sítích v duchu hesla, KAŽDÝ MÁ SVOU PRAVDU, a každý má právo na svou pravdu, pochází z království, které nabízí král nicotnosti, mistr ďábelsky lstivý a všemi mastmi mazaný.
Ježíš zlomil poslední pečetě odloučení a zmaru a svým aktem odmítnutí, tj. zřeknutí se tohoto světa, nikoli nás lidí, založil druhou smlouvu, tj. po duhové smlouvě Boha s Lotem, poslední smlouvu a to takovou, že On sám není z tohoto světa. A protože se obětoval na kříži hanby a ponížení, tak ozřejmil poslední záměr boží, že i člověk samotný není z tohoto světa. Světlo bytí rozprostřelo svá křídla nade vším vezdejším a nicota se spláchla do kanálu jsoucna. V tomto případě nejde o akt křesťanského spasitele, nakonec ani židovského boha dobro tvorby. Stvořitel se bez jakékoli konfese a církevnosti identifikoval se svými dětmi, ke kterým se přihlásil tím nejdrsnějším způsobem, jakým mohl, nechal zabít bytí jsoucnem, řečeno filosofickým pojmoslovím. Lejno rozdrtilo diamant, čímž se lejno stalo lejnem a diamant zazářil svou dovršeností, která mu přísluší.
Jen hlupák se může domnívat, že Ježíš, dávno toho času Kristus, odsoudil tento svět i člověka samého. A právě s tímto pohledem souvisí ta věčná otázka pravdy. Pravda není ostrovem, obrazně řečeno, jehož různou část spatřili různí myslitelé, takže vypovídali a vypovídají pouze o této části. To se jen tak může jevit. Přitom pravda je mnohem větší a komplexnější. Pravda je nit, která se vine veškerenstvem, eony dávných věků a časů, všemi prostory jakýchkoli úrovní.
Pravda, resp. poznání pravdy je svázáno s možností výhledu a také způsobem výhledu do Reality. Nechci nikoho unavovat s poctivou prací mnoha generací filosofů, kteří si lámali hlavy s definováním, co je realita, co skutečnost, jakou hodnotu má bytí, jsoucno apod. Nicméně si myslím, že celá ta trachtace myšlení logicko-pojmového aparátu se dá shrnout s grácií sobě danou. Nakreslete na papír bytost, která má hlavu koně, osm pavoučích nohou a trup čmeláka. Je tato bytost skutečná? Ano, její namalovanost je skutečná, vidíme ji. Je tato bytost reálná, tj. nositelem živoucnosti? Zde na Zemi nikoli, nehýbe se, nežije, dokonce ani v sekundárním pojetí světa přírody, kdy se kameny hýbou větrem a deštěm, erodují, takže se vnitřně hýbou směrem k entropii, kterou následně vytvářejí další svět půdy a bazálních, výživných prvků. Onu namalovanou bytost můžeme vztáhnout do dalšího světa, do světa lidské fantazie, ve které je skutečnou i reálnou. A co pak v jemnohmotném světě, co tam? A tak dále, a tak dále, dle míry svobody a možností.
Poznání pravdy je tedy svázáno s hranicemi možností poznání jako takového. Molekula palce u nohy nepozná celého člověka, i když je jeho součástí, kdežto naše mozkovna ano. Rozdefinování stupňů poznání, tj. výhledů do Reality a na Realitu je zajisté nekonečná práce. Nicméně se vraťme k Ježíšovi. Ten se má vyjádřit k bohatství všech království tohoto světa. Všechna slova výroku o ďábelském pokušení jsou jasná, jen jedno nikoli - bohatství. Co to tedy ono bohatství znamená, které Ježíš odmítl? Jakým bohatstvím vládnou království tohoto světa? Pokud jsme ti správní, obyčejní lidé, měli bychom si umět odpovědět! Pokud ne, tak ďábel s námi...
