Cesta Mohutnosti

Mnoho slov a mnoho poznání bylo vysloveno. Dodnes máme problém vůbec uchopit, co obnáší rozum i samotné vědomí, jakou hodnotou vládne rozum nebo vědomí. Pojmy jsoucna i bytí jsou přežité, stejně jako duch nebo duše. A víte co? Je to dobře. Bezbřehé tlachání o pravdách, které se nedají vydefinovat ani docela správně uchopit, čpí starým dřevem zatuchlých chrámů lidství. Je dobré prošlápnout nové cesty novým lidem. Zaslouží si to. Nakonec, všichni jsme lidé cesty, cesty Mohutnosti. I když někteří zatím pucují chrámové kliky a jiní chystají božskou krmi.

Mohutnost je cestou i cílem, všudypřítomnou hodnotou Světa. Naštěstí je pouze jediné měřítko, jak ji správně a dobře rozpoznat v lidském rubáši: UMÍŠ BÝT SÁM?

• nebo naopak místo sebe natáčíš videa jako Igor?
• nebo naopak místo sebe neustále mluvíš jako Jaroslav?
• nebo naopak místo sebe posloucháš média?
• nebo naopak místo sebe zapneš televizi?
• nebo naopak místo sebe dosadíš společnost?
• nebo se naopak místo sebe staráš o rodinu?
• nebo naopak místo sebe pomáháš druhým?
• nebo naopak místo sebe oslavuješ nebe?

Jaképak to zapeklité měřítko mohutnosti s tebou hraje v kostky? Zvláště když se čísla i kombinace rozkutálí do nenávratna? 

• Najdi tedy pravdu o sobě, a poté?
• Najdi sebe v Pravdě, a poté?
• Najdi pravdu o Stvořiteli, a poté?
• Najdi Stvořitele v Pravdě!

Je toho hodně? A co? Stejně nikoho a nic jiného nemáš než sebe. Anebo nakonec nemáš ani sebe? Chceš pořád dostávat po držce a potácet se ve zbrocené krvi nemohoucnosti? NEMOHOUCNOSTI? Potažmo ve své vlastní krvi? Potažmo tebou nevlastněným nevědomím? Přišel velký filosof a promluvil ke svým:

Zraky lidí k němu upřené veškerou nadějí a respektem, přišel ten veliký:

"Co si ode mne žádáte? Dobrá, položím Vám otázky, chcete-li." Posluchačstvo napřímilo zrak i sluch v posvátném obdivu.

"Dobrá. Svlékněte se tedy všichni tady a pojďte se společně ukájet." 

"Dobrá. Pojďte vybrat jednoho z vás jako oběť vašich choutek a zabijte ho."

"Dobrá. Pojďte losovat o to, kdo z vás přivedete své dítě, abyste jej zneuctili. Všichni dohromady."

"Dobrá. Vyberte si někoho náhodného z ulice a pojďte mu dát všechen svůj majetek. Váš veškerý majetek."

"Dobrá." Velký filosof se odmlčel. Již nebyly vidět obdivné pohledy. Dva z posluchačstva běželi k oknu vyzvracet se. Někteří odešli pryč. Dva jej chtěli vyhnat ven. Některé hluboce a usedavě plakaly. Jeden si držel rozkrok, aby se mu nevzedmul. Dva spolu souložili.

Po dlouhé odmlce se všichni nenadálým způsobem uklidnili. Jakoby byli přikryti nějakým zvláštním fluidem. Vždyť to nebyla skutečnost. To jen v nich samých se cosi otevřelo, něco nevyřčeného, snad ještě nepoznaného. Hrůza v přímém přenosu sebe samých. Posluchači hleděli jeden na druhého, ve zbytích svých reakcí, pozvraceného okna, spermatu na podlaze a těžkého odéru k vyvětrání.

Filosof odcházel: "Není důležité, jaké máte pocity. Je nadmíru důležité vědět, jací jste. Když víte, jací jste, kdo jste, teprve pak se můžete rozhodovat. Teprve pak jste skutečně svobodní. Do té doby za vás rozhoduje váš osud. Teprve po absolutním sebepoznání, ke kterému nakonec navedla delfská kněžka drahocenného Sókrata, se stáváte mohutnými. Teprve pak žijete neohraničenou, nikde nezačínající ani nekončící Mohutností. Teprve pak jste Člověkem.

Filosof, velký filosof, již nebyl vidět, přesto bylo zdáli slyšet: "Nezapomeňte na pravdu, která se nikdy a na žádném místě Světa nemění, a kterou již dobře znáte. Na rumišti rostou ty nejužitečnější byliny, na slunných, horských loukách rostou ty nejvoňavější byliny a na nepřístupných místech velehor rostou ty nejvzácnější."