Cesta Mohutnosti

Na začátku musím podotknout, že to je již třetí, podobně psaná kniha, takže jsem byl dobře připraven. Co mám na mysli? Jedná se o charakter knihy, kterou zamýšlíte číst kvůli významu člověka, který byl nositelem nějaké schopnosti nebo postavení, přitom je převážná část knihy o životním, bibliografickém příběhu oné osoby a nikoli o její činnosti, která vás zaujala a oslovila. To jsem tušil a předpokládal, tudíž se těšil na životní příběh pana Messinga, nikoli na jeho jasnovidné výkony.

Po dvojím odložení knih, které nebyly dobré a nesly špatnou energii, nikoli díky chtění samotných autorů, ale jejich životních osudů, je kniha o panu Messingovi milá, jemná a naprosto čistá, nakonec jako byl sám pan Messing. Pokud si mohu dovolit, doporučit tuto knihu, rád tak učiním, budete překvapeni fajn stráveným časem. Zmínil jsem, že se jedná o třetí, podobně koncipovanou knihu. První takovou knihou byla výpověď o našem lezci Petru Prachtelovi ("P.R.A.C.H.T.E.L. aneb život na niti"), na kterou jsem dokonce přispěl před jejím vydáním na její vydání a před lezeckou arénou o ní osobně s Petrem mluvil (byli jsme sami, takže fajn setkání). Druhou knihou byl příběh o našem léčiteli panu Mikoláškovi, o které mám na stránkách text. Třetí knihou je tedy příběh pana Messinga.

Pan Messing se narodil jako Žid, v dětství i mládí se projevoval jako velmi, ale velmi chytrý mladík, rabíni jej obdivovali ze znalostí Tóry i jiných věroučných textů, přičemž měl excelentní výslovnost jidiš. Asi v 11-ti letech byl poslán do většího, správního města, snad kdesi na pomezí Polska a Ruska, do lepší a kvalitnější rabínské školy, ze které po pěti měsících spontánně, samozřejmě ještě jako dítě, odešel za svým osudem. A považte, v té době, tj. ještě před 1.světovou válkou. Malý, hubený chlapec si sbalil pytlíček málo věcí, zcizil drobné kopějky z kasičky místní synagogy a vydal se do světa.

Příběh je psán velmi zdrženlivě, bez jakýchkoli okázalostí a nadneseností. Pan Messing pobýval v Berlíně, Vídni, v Polsku, aby se nakonec jako vědomě odpadnuvší od židovství stal opravdovým a přesvědčeným komunistou s bydlištěm v Sovětském svazu, kde žil, dožil a také zesnul. Je to příběh na velkofilm, dle mého. Na počátečních stránkách jsou chytré zmínky o židovském náboženství a několik moudrých citací dávných rabínů, které mě velmi oslovily. Jsou moudré, přesahující starozákonní dogmatiku, snad vyvěrající z židovské kabaly.

Pan Messing se celý život živil jako varietní umělec. Velmi pregnantně uměl číst myšlenky ostatních lidí a také se mu spontánně vyjevovaly obrazy dění budoucího (zavřel oči, načež do něho vstoupila zvláštní, bílá mlha). Vlastně jsem si vzpomněl na knihu Břetislava Kafky ("Nové základy experimentální psychologie") a jeho snad zatím nepřekonanou práci s hlubinou hypnózou. Přesně takové schopnosti pan Messing měl, jako hluboce zhypnotizovaná média pana Kafky. Varietní umělec, který vystupoval v Paříži, Indii, Polsku, Rusku, Rakousko-Uhersku, který měl vždy vyprodáno a který to s lidmi uměl. Ze svých peněz, již jako občan SSSR, zakoupil dvě bojová letadla Rudé armádě v době 2.světové války, 10% výdělků posílal na dobročinné organizace, byl chudý, hodně chudý a pak zase bohatý, hřál se v lesku vlivných a pak zase v odlesku vládnoucích, chodil na konzultace k Sigmundu Freudovi, jeho vystoupení navštívil Albert Einstein, radil obyčejným lidem, nebo naopak Stalinovi. Celý život se dohadoval se svým impresáriem, který nakonec zemřel v koncentračním táboře, což pan Messing samozřejmě věděl dopředu, aby nakonec právě na něho vzpomínal s největší láskou.

Co dodat? Pamatuji si na kouzelné vyprávění o jeho prvním sexuálním zážitku s finálním zahanbením jeho obřezanosti. Pamatuji si, jak křičel, což bylo v jeho životě zcela ojedinělé, na ošetřující lékaře své manželky, že si ji bere domů, že ON JE MESSING, takže přesně ví, kdy jeho paní zemře. Samozřejmě trefil, pardon věděl, přesný den i hodinu. 

Co dále dodat? Snad je mi kniha milá tím, že mám s panem Messingem velmi mnoho společného, POZOR, NIKOLI JEHO VZÁCNÉ SCHOPNOSTI. Wolfe, jak jej nazývali za mlada, miloval rozjímání jako já, miloval být sám v přírodě jako já, miloval dlouhé procházky jako já dlouhé túry, měl zvláštní nenaplněnost v partnerských láskách jako já, nikam nic moc nepatřil jako já, byl velmi kritický a obezřetný jako já, nepodlehl kouzlu a zvláštnostem jemnohmotného světa jako já, v moudrých a vážených kruzích se cítil nejistě podobně jako já (u mě nikoli nesebevědomím, ale nepatřičností). Byl velmi poctivý ve svém dětském a mladickém židovství, i později ve víře v lepší sociální svět, což se projevilo okouzlením myšlenkami Karla Marxe. A to si představte, být přesvědčeným komunistou při jeho mimosmyslových schopnostech, které mu může většina lidí jen závidět.

Pan Messing je pohřbený v Moskvě vedle své ženy, kde má krásný náhrobek. Ten člověk je naprosto úžasný, je fajn, je čestný a ve svém životě poctivý. Přikládám několik málo úryvků:

"S penězi to není nikdy tak dobré, jako je to špatné bez nich."

"Až neštěstí přijde, bude dost času naříkat."

"Rodiče mohou dát dětem mnoho, jen štěstí ne."

"Stromy hlasitě padají, tiše rostou."