Lao-c´: Tao te-ting
Před nějakým časem jsem v rádiu na Dvojce vyslechl pořad o panu Hrabalovi, kde bylo řečeno, že tento náš osobitý spisovatel měl snad celý život u sebe knihu Lao-c´: Tao te-ting. Prý ji měl u sebe pořád, buď v kapse kabátu nebo na nočním stolku, a neustále si v ní četl. Kniha neurčitosti a meditace o nejstarším, o původním.
Poté jsem ji zakoupil kdesi v antikvariátu tři čtyři roky zpátky. Otevřel ji, prošel a zase zavřel, přiznávám. Nebyl na ni čas. Na tuto knihu byste měli mít čas a prostor. Není to rychlé ani pomalé čtení, kniha není otázkou čtení. Je nutné s ní pobýt a pověnovat se ji. Pojednává totiž o podstatě Světa, a to je dosti těžký a vážný kalibr.
Asi před dvěma měsíci jsem knihu zakoupil v Praze pro Bódhi a před darováním do ní nahlédl. Kniha je prostě fantastická, vřele doporučuji. V podstatě jde o poznání původního, které se nemění, i když se mění, o poznání klidu, i když je všude neklid, o nezasahování do dějin, i když se neustále zasahuje, o poznání nepoznatelného. Výpověď je o zjevné skrytosti, přičemž v člověku otevírá svět hlubinného paradoxu Stvoření. Dovolím si tvrdit, že smysl Hrabalova díla nelze bez této knihy zcela poznat. V podstatě je v jeho díle, pod těmi mnoha a mnoha příběhy i figurami, cítit jakýsi stoický, až melancholický klid nikým a ničím neměnného.
Výpisky ani "ne/děj" se zřejmě smysluplně uvést nedají, tak přikládám několik skromných úryvků:
- Svět se dá spravovat, jen když se do něho příliš nevměšujeme.
- Aniž bys vyšel ze svých dveří, můžeš poznat vše pod nebem. Aniž bys pohlédl ze svého okna, můžeš uzřít cestu nebe. Čím dál jdeš, tím míň znáš. Takže moudrý neputuje, a přesto ví; pojmenovává, ale nerozhlíží se; završuje, aniž něco koná.
- TAO obdarovává toho, kdo má sílu, silou; a odebírá ji tomu, kdo ji nemá.
- Dobří vůdcové dávnověku dokonale plynuli v proudu tajemství, ve vší jeho hluboké jemnosti.
- Třicet loukotí se sbíhá uprostřed kola, ale teprve díra pro hřídel dá kolu smysl. Smíchej vodu s hlínou a vytvoř nádobu, ale teprve to prázdné uprostřed jí dá užitek... Proto užitek spočívá v tom, co tu je, a smysl v tom, co tu není.
