Jemností k Mohutnosti

Po zhlédnutí filmu Šarlatán jsem si v knihovně objednal uvedené dílo a počkal si dva měsíce, přičemž jsem ji přečetl za jeden víkend. Jedná se o autentické dílo, které bylo vydáno až po roce 89. Z knihy mám smíšené pocity, nějak nevím, kam si ji zařadit. Faktem zůstává, že z podobných děl mám vždy pořízeno mnoho poznámek, úryvků atp., z této knihy nic, prostě nebyla žádná příležitost.

Kniha obsahuje tři základní části: Dětství a mládí, období růstu a přerodu zahradníka v bylinkáře a pak období neustálých životních problémů (osobních, léčebných). Kniha vlastně působí tak, že první třetina svítí příjemným, žlutým světlem, je to část o bylinkách, působení na šlechtických panstvích, prvních zkušenostech s ženami, kdežto zbytek knihy je zatemněn lidskými osudy všech možných nemocí, problémy ze strany úřadů, ale i závistivých lidí, starostí o budování domu a zahrady atp.

Rozhodně byl pan Mikolášek fenoménem v České kotlině snad nevídaným. Za svůj život poznal mnoho zajímavých a významných osob, od známých lékařů, nacisty Martina Bormanna i komunistických funkcionářů. Na jeden život až až. Domnívám se, že zhodnocení osobnosti a působení pana Mikoláška je složitou záležitostí, nicméně si dovolím několik vlastních poznámek:

• Pan Mikolášek byl poctivý člověk: Všechny léčil stejně poctivě bez ohledu na věk, stav, movitost pacienta apod. Nikdy nebral za léčbu víc peněz, než musel (ano, vždy uváděl, že lidé platili jen za bylinky, nikdy za léčbu). Přiznal svou slabost, že se nikdy nevzepřel i těm nejhorším nacistům=zločincům, což si vyrovnával osobní pomocí všem možným potřebným kolem sebe (zvláště ve válečné době).
• Měl velmi citlivý, vnitřní majáček ke všem možným nepravostem, lžím, podvodům a intrikám. Z hloubi duše je nenáviděl.
• Pan Mikolášek prožil život, který by u ostatních vydal za deset životů. Životních setkání, veletočů i různých represí bylo opravdu velmi mnoho, nepočítaně.
• Téměř vždy měl velmi mnoho peněz, a to v jakékoli době.
• Měl velké problémy s vlastní spiritualitou. Svým způsobem byl věřící, nicméně neinstitucionalizovaný, tomu i odpovídal jeho zvláštní, hluboký vztah ke Kristu. Nakonec se dá říci, že v nejistotě víry si vedl i tak dosti sebevědomě, díky čemuž tak nějak ustál všechny životní zkoušky.
• Jeho vnitřní život byl zvláštně senzitivní, což bez znalostí psychologie neumím definovat. Byl tak zvláštně u sebe doma, proto se stávalo, což také v knize poctivě uvedl, že byl často na dně, plačící ve stresu na gestapu, v poválečném lágru v Dubí atp.
• Jeho dar byl obrovský a jeho vnímání a znalosti přírody nedoceněné. Miloval přírodu a znal ji. Vlastně miloval i lidi, které ale neznal.

Kdo má rád příběhy, ten si skutečně počte. Kdo jde za poznáním, toho kniha může zklamat. Já jsem očekával alespoň písemné předání základních znalostí, nicméně se v knize tak neděje. Pro mě osobně je to velmi zvláštní, nebýt filmu Šarlatán, málokdo by o panu Mikoláškovi něco věděl, i když údajně léčil/vyléčil až 5 miliónu lidí. Snad je to díky jeho zvláštnímu, až kristovskému osudu?