Helena Rerichová: O osudu a údělu
Těžké čtení nikoli formou, ale obsahem. Paní Rerichová předkládá základní zákonitosti cesty života člověka, která se vlastně vždycky koná na přelomu/rozhraní hrubo a jemnohmotného světa. Není žádné dole ani nahoře, je prostě jedna Realita Boží, s posvětitelem Ježíšem Kristem, pod pevným a neúplatným zákonem věčné Karmy. To jsou hlavní pilíře této knihy.
Lidský mikrokosmos každého jedince má být neustále uzavřený a pečlivě střežený, jinak se pak člověk stává obětí náhody. Každé vyvedení z rovnováhy otevírá přístup kosmické nákaze. Psychická energie je brněním ducha a každé její oslabení umrtvuje jeho obranu (oslabením je smutek, sklíčenost, beznaděj, strach, jakákoli jiná negativní a temná emoce). Základ lidské cesty je odvaha a vůle, tj. vnitřní nasměřování jedince, přičemž chyby, se kterými jsme se nevypořádali krutě utlačují a umrtvují směřování do budoucnosti, takže ubírají naší odvaze sílu a energii.
KARMA a naše činy
Následkům našich činů se nelze v žádném případě vyhnout, ovšem vztah k nim a povahu jejich vlivu na lidské vědomí změnit lze! Následkem karmy totiž příčina vyčerpá veškerou svou energii. Nad materiálními ztrátami proto pláče pouze hlupák. Z okovů karmy se můžeme povznést a osvobodit v případě očištění vědomí od myšlenek, které neodpovídají danému stupni vývoje ducha. V cestě lidského jedince jsou nejdůležitější vědomí nezdolnosti svého ducha a jeho vnitřní ohnivé podstaty.
Karma zajišťuje, že se ne jednou, ale mnohokrát setkáváme s týmiž životními podmínkami, které nám kladou odpor. Na růstu vnitřního ohně lidského ducha závisí charakter podmínek, jež člověka obklopují. Bez toho se stále děje to, že osud velmi tvrdě zasahuje především lidi nešťastné, slabé a ztrápené životem.
NĚKOLIK ÚRYVKŮ:
- str. 51: Lidé jsou jako stádo, ale stádo se neumí pást v klidu a rohy nepoužívá jen k obraně. Ať mysl nasměřuje člověka k nekonečnu.
- str. 97: Ať každý prověří sám sebe a zjistí, jaká práce násobí a zvětšuje jeho síly. Oddych spočívá ve změně práce.
- str. 101: Šíře poznání vymezí osud v jemnohmotném světě podle toho, co je uznáno a co popíráno. Mysl stanovuje podmínky života v nadpozemském světě.
- str. 108/9: Jedině na rozhodnutí vůle závisí svoboda nebo otroctví člověka ve vztahu k jeho vlastním myšlenkám.
- str. 136: Smrt je pro ty, kdo v ní věří a kdo si myslí, že umřou, ale osudem velikých duchů je vědomá nesmrtelnost.
- str. 190: Když nejsou touha nebo chtíč podporovány myšlenkami, umírají.