Jemností k Mohutnosti

Alexandra David-Neelová je jedinečnou ženou. Poprvé jsem se s ní setkal před mnoha lety (30 let zpátky), když se mi do ruky, zcela náhodou, dostala její kniha Mipam, láma s Paterou moudrostí, která mě zcela uchvátila, a kterou Vám všem vřele doporučuji. Tato žena je unikátním pokladem evropského dědictví, jako jediná evropská žena byla vysvěcená v Tibetu za buddhistického lámu. Je to žena silná, originální a velmi hluboká, která odešla z tohoto světa v roce 1969.

Pronikavý vhled je knihou unikátní, rozsahem nevelkým dílkem, nicméně zcela ojedinělým. Kniha je v různých částech textu provázena komentáři pana Minaříka, které vynechávejte, prostě je nečtěte. Je to samozřejmě jen mé doporučení. Komentáře jsou zavádějící a rušivé. Ale je to na vás, zajisté. 

Na nevelké dílko si udělejte čas a absolutní klid. První část se zabývá poznáním skutečnosti, buddhistickou problematizací reality, která se nedá zachytit, čímž vlastně není, a to ani v našem mentálním fondu, ve kterém si vytváříme povětšinou zavádějící náhledy i názory. Zkreslení reality je dost toporně vykreslené, nicméně při troše trpělivosti navede čtenáře k vnitřnímu poznání vycházejícímu z hluboké meditační, generační praxe především tibetského buddhismu. Veškeré teď a nyní je tvořené záblesky energie, které vytváří iluzi souvislého nás zaujímajícího a klamajícího dění. Každé teď a nyní je svébytným ostrůvkem neopakovatelné, s ničím nesouvisející (vlastně se vším související), událostí, která odplyne stejně rychle jako připlula. Přetržení pout zřetězení je obhájeno vnitřním poznáním meditačního klidu a vyrovnanosti.

Druhá část knihy je skvostem nevídaným. Noří se do hlubin bytí, do čistoty poznání a nezaujatého vyklizení pseudo jistot, kterými se tak nádherně obluzujeme. Text nevytváří žádný stres ani ztrátu vnitřních hodnot. Jde o cestu poznání. Nutno podotknout, vnitřní cestu nikým a ničím nenahraditelnou. Autorka nás postupně zbaví nejen silných lan iluzornosti světa, ale po znenáhlu i těch jemných, málo zjevných a obtížně identifikovatelných. Mysl vlastně není ničím, po ořezání veškerých souvislostí a podmínečného, vše navazujícího zřetězení, nezůstane žádná myslící ani myšlená jednotka. Složitost je pouze zdánlivá, tuto podporuje zase jen mysl samotná (této se brání).

Alexandra velmi hluboce vysvětluje zkušenosti minulých životů, které se zdají být na beton skutečné a neoddiskutovatelné. Jemné předivo vnitřního, mentálního světa, které je naší součástí, do nás zavádí proudy různých událostí a bytostí, které jsou stále přítomné. Buddhova i Ježíšova energie jsou stále přítomné, takže se mohou stát součástí jakéhokoli člověka, ať se nachází v jakémkoli stavu svého bytí. Jemné předivo života lidského individua je tak otevřené a lepkavé, že většinou ani nepozná, co mu vůbec patří, které jsou jeho zkušenosti, které části bytosti mu patří apod. Je to opravdu silná výpověď, nutno podotknout, že stejné zkušenosti poznání mám také. 

Vrcholem cesty původního, čistého buddhismu je vyprázdnění, které v žádném případě neznamená vůbec Nic ani naprostou Plnost. Je to vlastně postoj bez všech nánosů bytí, které nás pohlcuje a ovládá: "Prázdnem je míněn stav, kdy složky nevytvářejí žádné spojení, nedávají vznik žádnému jevu, stav, kdy je nelze rozlišit, nebo spíše kdy existují jen latentní neprojevené síly. Prázdno nelze pojímat jako naprostou nepřítomnost projevu."