Cesta Mohutnosti

Je to již několik let, co jsem přednášel na VŠ v kombinovaném programu, když mi jeden student, státní úředník, vyprávěl, že se s kolegy z práce vypravili na poznávací zájezd jižní Evropou. Program víceméně probíhat standardně, jak se sluší a patří na podobnou akci, tj. ráno přeprava busem na příslušnou lokaci, přes den prohlídky architektonických nebo přírodních krás a večer skutečně uvolněná zábava. Prostě klasický, firemní, cestovní dýchánek kolegů věkem mezi 30-ti lety a důchodem.

Kolega (student) mi povyprávěl, že někdo z kolegů dostal nápad, navštívit mariánské poutní místo v Medjugorje ležící v západní Hercegovině. Přes všeobecný povyk svých kolegů vystupovali k chrámu sv. apoštola Jakuba, když právě on, zhruba 50 metrů před chrámem, prošel jakousi blánou, kterou jasně a zřetelně viděl, přičemž měl za touto blánou přímé zření Panenky Marie. Celou tu nádhernou a milostí plnou zkušenost mi popsal dost podrobně. Také mi sdělil, že se s tímto zážitkem již druhým rokem trápí, protože neví, co to mělo znamenat, jaký to mělo význam, proč zrovna on a vůbec.

Když se odebrali s kolegy zpět k autobusu a pokračovali v cestě, tak vůbec nemohl promluvit, což trvalo tři dny vkuse. Celá jeho bytost byla prodchnutá přímou zkušeností s Panenkou Marií. Kolegové se ani takovému stavu nemluvy příliš nedivili, protože jak sám kolega uvedl, po takovém množství vypitého alkoholu se už vůbec nikdo ničemu nedivil.

Nakonec jsem mu poradil, ať zkusí intuitivní cestu. Ať tedy ve svém městě, v neděli dopoledne, vyjde do ulic a projde si celé město. Ať se projde kolem katolického kostela, evangelické modlitebny, husitského sboru, popř. dalších, křesťanských modliteben, a pokud jej něco někde zaujme, ať se nebojí vejít a poprosit tamního duchovního o pomoc při zpracování jeho hluboké a nečekané zkušenosti. Co by za takovou zkušenost jiní věřící dali.